
jedoucí auto které si ani neuvědomilo že přejelo pejska..mojeho Rexíka!!!Ani
nevím jak rychle jsem odhodila kolo a běžela za Rexíkem.Ležel na přechodě a
nehýbal se...viděla jsem jen jak z posledního dýchá...Rozbrečela jsem se a
nevěděla co dělat.Ten pán co křičel na to auto (které zastavilo asi 5 metrů od
toho místa kde se to stalo)mi řekl at tu to kolo nechám že se potom nějak
skontaktuje s rodiči at si ho potom vyzvedneme,a at mě ten pán co řídil to auto
zaveze rychle k veterináři.Vystoupil z auta a začal na mě ječet o tom jak jsi
hlídám psa.Ale pustil se do toho i ten jiný pán a tak ten řidič auta mi řekl at
si nasednu že mě hodí k tomu veterináři.Bez rozmýšlení jsem nasedla do
auta,nebyla jsem schopna ani zavolat mamce.Seděla jsem na sedačce a Rexíka měla
na klíně.Jediné co mi ten řidič řekl že je mu to líto a ptal se mě jestli
dýchá.Ano dýchal a bušilo mu i srdíčko..ale jen slabě.Z nosu a čumáčku mu tekla
krev!!Dorazili jsme na veterinu..Vtrhla jsem do čekárny (v této ordinaci jsem
ještě nebyla)a ptala jsem se kde je ordinace.Všichni mi ukázali na
dveře,zabušila jsem na ně a otevřela mi paní doktorka.Ihned sundali ze stolu
nějakého pudlíka a položili tem Rexe.Paní veterinářka ho prohlídla a já se
zeptala jestli to přežije.Ona mi začala vysvětlovat že se uhodil do hlavičky a
že krvácí.Měl 10% že to přežije.To už na mě bylo moc a odešla jsem na čerstvý
vzduch a šla jsem zavolat mamce.Zezačátku mi nerozuměla ale pak jsem slyšela že
jí bylo do breku a říkala že tam ihnad přijedou.Ale mě to čekání přišlo
nekonečné tak jsem volala babičce která mě ujištovala že 10% je pořád lepší než
nic a že jestli to náhodou nepřežije tak že mi koupí nového.Ale vemte si
to....už to nikdy nebude můj Rexík.Ještě jsem volala mojí nej kamarádce.Z chvíli
vyšla ven i paní veterinářka a hledala mě.Já se za ní rozběhla a ona mě
bezeslova dovedla do ordinace.Rexík tam nikde nebyl,a oni se mě pak jen zeptali
jestli si ho chci ještě vzít,jestli ho chci ještě vidět....Nevím co se tam
dělo....vím jen že měl oholenou jednu nožičku a měla jsem takové tušení že mu
asi píchli poslední injekci.Pak dorazili moji rodiče i se sestrou...mamča mě
objala a říkala at si neberu vinu na sebe....zabalili jsme Rexíka do deky a
vzali ho do auta a vyrazili na zahradu.Tam jsme narazili na dědu a on se divil
že jsme tam tak brzy..S ůsměvem nás přivítal ale jak jsme mu řekli že chceme
pohřbít Rexíka tak mu nechybělo mnoho k tomu aby se mu podlomili kolena.Začal
vyrábět se dřeva rakvičku a začali kopat díru.Všichni kdo dorazili na zahradu za
ten den brečeli!!Dorazila i moje babička s druhým dědou a s jejich pejskem
Maxíkem.Maxík spatřil Rexíka na stole a tak za ním vyskočil a chtěl si s ním
hrát ale Rexík nic......!Začal ho očichávat a pak ho babička vzala a on začal
výt jako by zjistli co se stalo.Dali jsme Rexíka do rakvičky a zakopali.Dědeček
udělal kříž a hřebíky vyplnil Rexíkovo jměno ..ještě teď se mi chce brečet jak si na to vzpomenu ....
Nikdy na tebe
nezapomeneme Rexíčku!! ☻♥♥♥♥♥♥♥


Nakrmíš mě

Ikonka Blogu

... je to opravdu velice smutný příběh ... a děkuji autorce že se chtěla s námi o něj podělit ... k určité situaci stačí tak málo a celý náš život je vmžiku jiný a odvíjí se jiným směrem a proto žijme na plno a užívejme si každý den jak to jen jde ... ♥